„Moc dlouho neotálet a jít do toho.“ Tohle heslo se nám nějak stále osvědčuje, při našich n-akcích a nebylo tomu jinak i v sobotu, 30. května.

Po mém výjezdu do severních Čech minulý týden (možná o tom ještě něco napíšu) Jsem se dneska opět spojil s parťákem Martinem a naplánovali jsme si výlet do Lomu Rasová a okolí.

Slovo dalo slovo a včera jsem se neplánovaně ocitl na Vsetínsku spolu s turistou. Vybral skutečně krásnou trasu, plnou skvělých pohledů na krajinu a louky. Startovali jsme z obce Hovězí v 7:30.

Po posledním skvělém výletě, jsme nelenili a dohodli se vrátit se sem hned další pátek a využít tak ještě menší pracovní zatíženost, díky karanténě. Tento krát to byla oblast mezi Svratkou a Sněžné.

Před týdnem na Velký pátek jsme s LIMem měli virtuální spojení a setkání při východu slunce na vzdálenost 250 km. O týden později (včera) jsme to zkřesali na 250 mm.

Asi tak by se dal popsat dnešní den a turistika. Včera jsme dělali telemost, ale dnes to bylo skutečné setkání a přidružil se k nám (já a Martin) i „turista“ . Pochodili jsme okolí Brumlova.

Spolu s LIM – em jsme dnes vstávali velmi brzy, abychom mohli prožít atmosféru vycházejícího slunce. Ráno byla sice ještě zima, ale už jsme oba zažili i horší.. Problém byl ale vzdálenost.

Dnešní krásné počasí jsme už všichni očekávali a taky i zimní medvědi konečně vylezli ze svých nor a tak slovo dalo slovo a dnes jsem vyrazil na nahou turistiku společně s „MarteMart“.

… Stejně mám pořád někde vzadu v hlavě otázku, jak naši nahotu v přírodě vnímají ti, které potkáváme, byť tyto situace cíleně rozhodně nevyhledávám.

Tak jsem včera ráno při pohledu z okna neodolal a sbalil baťoh. Byl jem sám, rouška byla taky po ruce, takže žádná „coronahlídka“mně nemohla překvapit.Jel jsem omrknout místa, kde jsme nedávno chtěli

Ráno jsem vyrazil a tentokrát jsem šel na stejné místo. Můj oblíbený les u Milenova. Ráno ještě bylo chladněji, ale jakmile vyšlo sluníčko byla pohoda.

Dnešní chladné počasí mě vyhnalo do přírody. Bylo jen něco nad nulou, ale to nevadilo. Opět jsem šel do lesa u Paršovic, teď trochu dál směrem na Rakov. Tentokrát nalehko – bez batohu.

Nařízení platí pro všechny a platí i pro naturisty. V časech, kdy jsou zrušeny všechny společenské akce, je tady k dispozici, alespoň ta příroda a možnost se naturisticky vyžít v ní.

Dnešní den stál za to najít si čas a vypadnout do přírody. Sluníčko hřálo, teplota nad deset a vítr jenom pofukoval. Kdo ví kolik jěšte dní bude možnost jít do přírody.

Doma už na mě pomalu lezla ponorka, takže jsem byl „nucen“ využít dnešní krásný sluneční den na procházku i když bylo dosti hladno.

Kdo by vydržel doma, když je venku pěkně i když větrno. Tak jsem vyrazil do přírody. Původně jsem se chtěl projít trasou podle Dlouhána3 (Boňkov -zříc.

Je to opravdu tak. Pokud vím, tak jsem ješte nikdy nebyl na nudapláži. Až dnes – na Poděbradech u Olomouce. I to tak trochu neplánovaně.

Dnes večer jsem se zúčastnil naturistického večera v Holešově. Zároveň to byla moje první akce tohoto druhu. Naštěstí , prvotní stres z toho co to bude, velice rychle vystřídala pohoda.

Po včerejším výkonu a rozhodnutí opravdu vhupnou do naturismu , jsem měl potřebu to ještě nějak dotáhnout.

Dnes je 2.2.2020. Tak dnes je ten den D, kdy se, prolomili ledy. I když je teprve začátek února, bylo dnes poměrně teplo a mne začalo ožívat žilky.. Tak jsem učinil rozhodnutí: Jdu do toho. Ale kde?