Snahou lidí je většinou věci zařazovat do určité škatulky či chlívku. V oblasti naturismu to je zařazování jednotlivých skupin lidí, kteří se "na to" hodí, a kteří jsou jednou pro vždy tomuto pohledu na svět zatraceni. Všeobecně se říká, že dospívající děti patří právě mezi ty, kteří se "nesvlíknou ani za nic". S tím mi nějak neladí příběhy množství známých, kteří tímto obdobím proženou s elegancí a šarmem. Poslední příběh mi vyprávěla nedávno jedna proklubávající se slečna, která by podle výše zmíněného zaškatulkování měla z důvodu svého "náhlého přebujení nahoře i dole" zůstat pod minimálně jednodílnými plavkami (všezahalujícími), pokud možno s rukávky. Tato dospívající holko-slečna se s námi však zcela nenuceně a bez zábran baví při nekonečných hrách v bazénu a naopak si ťuká na čelo, když vzpomeneme jejího šestiletého brášku, který se stydí jen při pomyšlení na vstup do autobusu jedoucího k bazénu. Já začínám nabývat dojmu, že schopnost propadnout naturismu musíme mít už v genech.
Naše vlastnosti bývá zvykem dědit "přes koleno". Možná proto si vnoučci spíš rozumí s dědou než s tátou. (Nebo že by to bylo těmi podsouvanými bonbónky? ;-). 
Já osobně, pokud se porozhlížím po původu své náklonnosti k naturismu, tak mi celkem jednoznačně vychází můj dědeček, otec z matčiny strany - snad nejtypičtější příklad dědičnosti = syn-matka, dcera-otec.

U dědečka jsem vlastně narazil poprvé v životě na alespoň teoretickou průpravu k naturismu. A stalo se tak, jak tomu bývá většinou, úplnou náhodou. Starý otec mě jednou poslal pro brýle, které si nechal na (nočním) stolku. Já jsem samozřejmě ochotně přiskočil a podal. Přitom jsem ale docela mimoděk nahlédnul do pootevřeného šuplíku, kde jsem uzřel něco dámských těl. Jako dítěti zkoumavému mi to nedalo a při vhodné chvíli jsem zcela slídilským stylem tyto obrázky prozkoumal zevrubněji. 

Myslím, že u mne tehdy stála velmi prozíravá a dobrá sudička, protože autory těch fotek nebyl nikdo menší než František Drtikol, Miloš Vojíř, Gerhard Riebicke a jim podobní. Dokonce jsem tam narazil i na jeden z prvních naturistických časopisů "Geisst und Schönheit". V dalších létech shlednuté fotky dosti tvrdšího kalibru mi pak připadaly přinejmenším plytké a samoúčelné. Takže to byly moje pamatovatelné počátky teoretického seznámení se s nahotou... Dodnes mám dědečka v náležité úctě a nikdy jsem nezapochyboval o tom, že děd-profesor gymnasia používá tyto obrázky při výkladu a popisu lidského těla studentům a doma si dělá po večerech pečlivě přípravy ;-). Navíc nikdy nedbal babiččina hartusení a vždy mi trpělivě vysvětloval co je přirozeně hezké a co je podbízivá šmíra. To asi byl ten nejlepší odraz do budoucnoati.
Z raně dětských let si bohužel nemohu vůbec vzpomenout, jestli jsme se koupali v plavkách nebo ne. V paměti mi zůstal jediný výrok (výkřik) jedné kamarádky, která se velmi těšila na odpolední koupání a zvolala: "Hurá, půjdeme se koupat a budeme mít holé zadečky!" Zvolala to s takovým nadšením, že mi toto zní ještě po létech dosti libě v uších (bylo nám cca. 6 let). 
V pokročilém věku jsem od děda dostával již systematickou n-výchovu. Při svých cestách za kamarády do NDR mi vždy přibalil do batohu příručku lipského nakladatelství Turn- und Sportverlag "FKK zwischen Elster und Usedom" a popřál šťastnou naturistickou cestu. 
Děda se bohužel nedožil rozkvětu n-lokalit na přelomu 90. let, takže dnes bych ho mohl poučovat spíš já. V době dospívání jsem už náležitě ostřílený z východoněmeckých pláží nad našimi nuda plážemi vůbec nezaváhal. 
Rodiče jsem pro jejich oblibu ve slunečníkových městských plážích nějak vynechával a s přáteli spíš prozkoumával přírodnější partie než jsou městské lokality. 

Naturismus mi tedy do mozkovny nepadl zhůry, nýbrž vhodně zděděnými buňkami po předkovi a vhodným prostředím, které mi předek poskytnul. Naturistické vlohy tak přeskočili jednu generaci a já se snažím, aby neskákaly hop sem hop tam, ale alespoň po 2 dohlédnutelné generace se uchytily v našem rodu. Zatím se to docela daří.

A jestli je třeba míti k naturismu buňky? Jak se tak rozhlížím po svém okolí, tak mám za to, že ano. Znám nespočet lidí, kteří se hrozně rádi koupou, jsou i krásně přirození, ale hadr by ze sebe nesundali ani zadarmo. A dobře jim tak ;-)

Diskuze na téma: Naturismus nám zhůry dán? - je třeba mít pro naturismus buňky?

Tento článek si dosud přečetlo návštěvníků