Po loňské dobré zkušenosti z Lubence se všichni těšili do dnes už známého prostředí zimních srazů. Jak už to ale bývá, člověk nikdy nevstoupí to téže řeky, dá se tedy toto předpokládat i o Nodropedech. Dopředu slibuji, že hororové prvky zkrátím na nezbytné minimum a celou slohovou práci zakončím narůžovělým happy endem.

Asi každý člověk se za třeskutých mrazů těší do příjemně vytopené ubikace, tím víc pokud ho čeká oddychový víkend. Ten minulý však část příchozích přivítal havárií topení, promočenými pokoji a chladem přímo prubířským. Inu, Nodropedi - přírodní kmen jsou zvyklí na ledasco a tento pro jiné šok by se dal nazvat jako "Přijímací zkoušky Nodropedů". Někdo nevydržel, většina zůstala a srdnatým výkonem nazvaným "Přežití" se s úctou všech přítomných zapsala do řad otužilých Nodropedů. 
Další zkoušku připravil již sám správce objektu, který ve snaze Nodropedům přilepšit zvýšením teploty vody v bazénu ze stávajících 15°C, prošťouchl pavouky v potrubí teplé vody a tuto se snažil nahnat do bazénu. Pavouci se neobjevili, zato přitékající voda vypadala jakoby si to sem přihasila z okolních polí a strání. Normálně se říká, že je rezavá. Správce nás však již s rozzářeným úsměvem ponoukal ke vstupu a plavbě ve volném stylu. Poukazovaje na teploměr, který zřejmě uzmul jeho herečkou zmítané prababičce, argumentoval, že voda nabyla již požadovaných 21°C. Rozradostněný úsměv ovšem zůstal pouze na tváři správcově a i ti nejotužilejší Nodropedi uznali za vhodné areál bazénu nezařazovat do svých víkendových hrátek. 

V sobotu ráno se tedy vyrazilo na svah. Prašan byl přímo exportní a kromě naražených zubů malého Nodropedíka dopoledne proběhlo v režii nevázaných zimních radovánek. Těm propadli postupně i dospělí, takže k obědu se ploužila náležitě utahaná individua, která poskytnutou jídelnu náležitě využila ke svému nasycení. 

Po obědě se opět zjevil nezničitelně optimistický správce s tím, že teplota vody se již téměř blíží bodu varu a dosahuje již celých 22°C. Šprýmujícího chlapíka jsem zanechali jeho optimismu a vyrazili do světa. A abychom nebyli troškaři, tak přímo do lázeňského centra Západních Čech - Lubenci blízkých Karlových Varů. Zde pro nás připravil náčelník západočeských Nodropedů rezervaci jednoho z nejhezčích karlovarských bazénů - Lázně V. Zde byla voda bez protekce i správcova podbízení plných 29°C, takže všichni se shodli, že zimní nodropedský sejšn začíná gradovat. Osobně bych postřehl, že stran naturismu byla návštěva tohoto areálu s bazénem, vířivkou a saunou jeho špičkovým vrcholem.

Kromě vylizování šrámů z nepodařeného lubeneckého bazénu se všichni dostatečně vyskotačili, vyskákali, proplavali, vydesinfikovali několika loky zaručeně vydesinfikované vody a navrch vypotili nežádoucí splodiny v sauně.
Kromě toho došlo ke křtu nejmladšího z kmene Nodropedů čtyřměsíčního Martínka, který zde vůbec poprvé okusil rozkoše velké vody. Osobně jsem se přimlouval za ryze přírodní křest v blízkém zamrzlém rybníku (40ticentimetrový led jsem navrhl sám vytesat), byl jsem ovšem zamítnut pro záměr praktikovat svoji sado-maso-pedofilskou úchylku. 

Zbývající fáze křtu se tedy odbývala v dětinském stylu typu:
ťuťu-ňuňu Martínku ty náš malinkatej a podobná klasika.

V opětovné snaze o zrušení potravinových zásob lubenecké kuchyně jsme k večeru natočili oře a vyrazili k Lubenci. Již nevšímaje jsme minuli mávajícího správce, který nám zřejmě přichystal skotské střiky na zamrzlém volejbalovém hřišti a zakotvili až přímo v jídelně. 

Sobotní večer se pak odehrával zčásti v sauně, zčásti vyhlašováním cca. 2000 cen v tombole a z části hrami v klubovně (pro starší pánské ročníky uvedu zažitější název Pévéeska). 
Pan správce zřejmě již pochopil naši ne přílišnou oblibu v mrazivých hodnotách teploměru a jal se nám přitopit. Na pomoc si přivzal předmět ne nepodobný sněhovému dělu a počal do prostoru vyzařovat energii. Přístroj byl poháněn naftou, takže po "vytopení" jsme místnost přivedli k původní teplotě důkladným vyvětráním. To ale byla už v provozu sauna a přilehlé prostory se začínaly plnit dychtivými tombolisty, kteří obtěžkáni mohutnými vaky doufali v získání alespoň lízátka či antipedlí.
Oživením tomboly byla sněhová koule, která sice nebyla na seznamu cen, ale jistě přinesla příjemné osvěžení do nažhavené atmosféry vyhlašování tomboly. Kouli jsme následně odnesli k výše zmíněnému plaveckému bazénu, kde zamrzla, zřejmě dodnes.

Vyhlašování tomboly navštívili i hosté z klubu Prima Praha, kteří nám rozdali dnes již vzácné výtisky černobílých čísel Naturisty z počátku devadesátých let, pohovořili o klubu Prima, Křetínce, utrousili něco slov o živelnosti a anarchii a zmizeli ve tmě. To se ale už 2 hodiny vyhlašovaná tombola pomalu vyprazdňovala.  Paní co se důsledně dožadovala místo tampónů mleté kávy Jihlavanka začala být nebývale hlučná, proto se pořadatel rozhodl zbývajících cca. 1200 cen vyhlásit zítřejší ráno.
Také sauna začala pomalu chladnout, takže jsme si v rámci ochlazovací procedury ukouleli něco jako základ sněhuláka a zvěčnili se, jak vidíte zde napravo. Také pan správce, zmožen skotskými střiky šel vypotit naběhlou horečku do svého iglú.

Pro zkušené Nodropedy ovšem večer nyní teprve začal. Hry a hudbymilovníci se srotili na pévéesce, kde začala teprve zábava. Upřímně přiznám, že pokud bych měl měnit rochnění se v bazénu za vyslechnutí několika lahodných kusů v podání Petra Malínka, tak bych za jakékoli roční doby volil to druhé. Petr Malínek je bezesporu jedním z mála lidí, kteří dávají Nodropedům obraz smysluplného vyžití a příklad obětavosti následováníhodný. Absolutně profesionální hudební vystoupení na každých setkáních Nodropedů je pro mě osobně zážitek z největších. 
Takže hudba a hry. Hrálo se všechno možné od jakýchsi prapodivných Člověče nezlob se až po Aktivity, u kterých se sešla většina osazenstva. Zde perlil děda z Rožnova, kterému jeho valašské nářečí moc přítomných nerozumělo, tak chudák musel postoupit lekci českého jazyka. Jinak ale noc do cca. 3 hod. rána proběhla v duchu pantomimy, malování, předvádění a věřím, že nejedna bránice byla druhého dne silně namožena.

Nedělní ráno bylo opět v režii her, tentokrát dětských a hudebních. Jarmila se pochlubila mnoha novými bubínky, štěrchadly a jinými lomozidly, takže o rambajz nebyla nouze. Došlo i na tradiční nodropedské tance v kruhu, óóóóóóóóóóóm, tleskání o závod a tak nějak podobně. Klubovna nám sice krásnou atmosféru letního tábora nepřipravila, ale podle zaujetí mnoha bubnujících, se i zimní bubnování a tancování setkalo s úspěchem. O sluch nepřišel nikdo a novým rytmům i dovednostem se přiučil každý.

A to se už blížil závěr našeho zimního setkání. Zbylo už jen "pouhé" uklízení, oběd, do nekonečna se protahující pokec u nastartovaných aut ;-) , opětovné vypnutí motorů, další nekonečný pokec  a tak dále a tak dále...
S úklidem pomohla hodně hra "Zašlapování míčů", které se milerády ujaly děti. Jak jistě všichni víme, destrukce je velmi vyhledávanou lidskou činností. Dobrou čtvrthodinu tedy klubovnou a vůbec budovou zněla kanonáda praskajících nafukovacích míčů, ...až bylo uklizeno.

Tak jsme se prokousali až samému závěru zimních Nodropedů. Úplně bych zapomněl za milou návštěvu ing. Františka Hájka s chotí, kteří velmi barvitě vyprávěli o jejich cestování, hlavně zážitcích z jachty Silva a přinesli taky spoustu naturistických časopisů od nás i ze zahraničí. Myslím, že v rekr. objektu v Lubenci nepostřehl majitel naší největší naturistické cestovky žádnou obávanou konkurenci a prokřehlému správci objektu, který nasadil všechny páky pro dosažení teploty vody 23°C, podal naopak pomocnou ruku i deku. 

Podle dalších informací se hlavní organizátor setkání Petr Malínek odebral na týdenní dovolenou, aby po vyčerpávajícím víkendu nabral opět sil, nově pokřtivší Nodropedík přečkal celý víkend i křest bez úhony a i ostatní se ve zdraví vrátili do svých domovů.
Rozradostněný správce rekr. objektu Ravia Lubenec se s námi loučil se slovy, že tak shovívavé a nenáročné hosty jejich podnik ještě nezažil a již dnes nám přislíbil mnohá vylepšení a zpestření do dalších let. Jen tak z povzdálí jsem zaslechl úryvky jako "ledový hotel", "sněhová sprcha", "vyjížďky na ledním medvědovi" a podobně. 
Inu, svět se mění a my s ním. Nezbývá, než se začít těšit na Nodropedy letní, kteří rok od roku nabírají na obrátkách a letos nás kromě koupání, indiánské sauny a her čeká nejedno překvapení.

NODROPEDI LÉTO 2004

Diskuze na téma: Nodropedi 2004 - zimní setkání v Lubenci  

Tento článek si dosud přečetlo návštěvníků