NATURISTA.CZ

Přirozená radost ze života

-

Zpráva o nahotě... – 7

Vložil nenym, 22. Září 2023 - 20:27

Zpráva o nahotě pod širým nebem na jižním Brněnsku a v přilehlých oblastech za rok 2023 – 7

 

Druhou nahou cyklojízdu s docela klikatou trasou jsem uskutečnil na jihovýchodním Brněnsku v souvislosti s koupáním v blučinském rybníce. Od něj jsem oblečený dojel po cyklostezce do Měnína a z něj po silnici pár set metrů jižně k severnímu okraji Měnínské bažantnice. Tam jsem se v křižovatce svlékl, nasadil tmavé brýle, které jsem měl celou dobu jízdy, a nahý pokračoval podél severního okraje bažantnice na východ, pak na jih přes osadu Jalovisko na severní okraj Rumunské bažantnice, podél ní na jihovýchod k silnici, po ní k Moutnicím, ale před nimi jsem zahnul do polí na cyklostezku, která ústí u západního okraje Těšan. Na poslední chvíli jsem si rozmyslel záměr projet je po silnici a objel jsem je přes humna z jihu, na jejich východním okraji jsem přejel silnici a po polních cestách dojel k hrázi těšanské vodní nádrže (tam jsem se jen porozhlédl, koupání jsem neměl v plánu). Pak jsem se vrátil stejnou cestou zpět k vesnici, kde jsem znovu překročil silnici a polními cestami jsem zamířil na jih ke Dvorskému rybníku. Tam jsem měl v úmyslu vyzkoušet možnost koupání a protože jsem nechtěl být příliš velký exot, víc než kilometr před rybníkem jsem si navlékl kraťasy. Na břehu rybníka jsem však zjistil, že voda je až příliš zelená a z koupání nic nebude, takže jsem odtamtud vycouval, jakmile jsem pak byl mimo dohled rybářů, kraťasy jsem si zase stáhl a pokračoval k blízkému Nikolčickému rybníku, pak kolem Nikolčického potoka po polní cestě k osadě Nový dvůr, od něj na jih ke Křepicím, které jsem však objel po polní cestě ze severu, a na další silničce jsem pak zamířil na severozápad k Nosislavi. Oblékl jsem se kousek za dálnicí u shluku hospodářských budov označených na mapě jako Zeleňák. Celkem jsem na této trase nahý ujel (když odpočítám úsek u Dvorského rybníka) 23,5 km. Odkaz na mapu ukazuje i úsek, který jsem projel v kraťasech, rozdělit trasu na dvě části v ní totiž nejde.

Převažující reakcí lidí, které jsem potkal, bylo mlčení a nehybný výraz obličeje. Jiné reakce než tuto jsem zaznamenal jen dvě. První na samém počátku, kdy jsem vlastně ještě ani neseděl v sedle. Když jsem nahý stál vedle kola a skládal si oblečení do tašky, uslyšel jsem po levici nějaké hlasy, takže jsem vzhlédl a uviděl cyklistu s hlavou obrácenou dozadu, jak se směje na cyklistku jedoucí za ním. Podobnou reakci jsem pak zaznamenal, když jsem se vracel od hráze těšanské nádrže: po polní cestě proti mně jeli na kolech s rybářským vybavením dva asi patnáctiletí kluci a ze vzdálenosti přibližně pěti metrů jsem viděl, jak jeden z nich se s pobaveným úsměvem dívá na druhého, který však s pokrovou tváří hleděl mým směrem (kam přesně, nevím, měl tmavé brýle).

A vlastně musím zmínit ještě jednu zkušenost: Když jsem jel polní cestou kolem Nikolčického potoka, jely proti mně dvě ženy na kolech a bavily se spolu. Už ze vzdálenosti několika metrů jsem zaslechl, o čem jedna z nich právě mluvila. Při míjení jsem pozdravil, ona odpověděla a hned se zase vrátila ke svému tématu. Ještě za zády jsem slyšel, jak plynule pokračuje v hovoru, nezměnila jeho téma, neudělala sebemenší pauzičku, nezachichotala se, prostě nijak nedala najevo, že kolem ní projel nahý muž. Z toho jsem usoudil, že byla natolik zabraná do hovoru s přítelkyní, že pořádně nevěnovala pozornost tomu, co se děje kolem ní. A podobné to klidně mohlo být i v případech jiných lidí, které jsem na svých nahých cestách na kole míjel.

Do tohoto dílu vložím ještě popis třetí jízdy. Ta navazovala na koupání v Bahňáku (Rosicko). Od rybníka jsem odjel jen v kraťasech vědom si toho, že se za chvíli budu zase svlékat. Jakmile jsem byl mimo dohled (což bylo snad 200 metrů), svlékl jsem se (tmavé brýle jsem nenasadil, jelikož jsem je s sebou ani neměl), zamířil jsem k podjezdu pod dálnicí, následně do vesnice Javůrek, z ní asi kilometr na západ, pak po takzvané Železné cestě dolů do osady Šmelcovna, tam jsem přejel na druhý břeh Bílého potoka a jeho údolím jsem po modré pak dojel k západnímu okraji Veverské Bítýšky. Podél okraje zástavby jsem vjel na silnici, po ní na jih k Hvozdci, na jeho východním okraji jsem zabočil na polní cestu (turistická žlutá a zelená) k další silnici, po které jsem popojel malinký kousek na jih a pak jsem odbočil na východ do Podkomorských lesů. Helenčiným údolím jsem dojel k Podkomorské myslivně, tam jsem vyjel z lesa a po červené jsem přes pole zamířil k východnímu okraji Ostrovačic; před nájezdem na silnici jsem se v těsném sousedství dálnice oblékl. Tato nahá jízda měřila 23 kilometrů a pro názornost zase připojuju mapu.

Trasa vedla vesměs mimo lidská sídla, liduprázdná však nebyla. Převažující reakce byla zase mlčení a nehybný výraz obličeje (ojediněle smích), zmíním jen dvě jiné. Kousek jižně od Šmelcovny jsem potkal asi šedesátiletou ženu se psem. Zrovna jsem jel (přes louku) pomalu, tak jsem ji výjimečně pozdravil. Žena mě jistě zaznamenala už zpovzdálí, ale teprve nyní na mě zřejmě pohlédla pozorněji, protože vydechla „ježišmarja“ (já jsem se nad tím kupodivu v duchu usmál, protože se mi vybavila věta, kterou jedna herečka pronesla v televizi: „já už těm dnešním mladým nerozumím“). Někde dál v údolí jsem pak dojel dva mladé muže na kolech, každý z nich měl za sedlem dětskou sedačku s malým dítětem. Při přibližování k zadnímu kolu jsem slyšel, jak to dítě něco hlasitě brebentí, a když jsem ono kolo předjížděl, dítě ke mně otočilo hlavu a proneslo něco, z čeho jsem rozuměl jen „jede nahulatý“. Zda to byla otázka nebo konstatování, jsem nepostřehl (pravděpodobnější je to druhé).

Zde ještě zmíním jeden obecný postřeh: Tato třetí jízda vedla z podstatné části lesem, takže jsem se přesvědčil doslova na vlastní kůži o skutečnosti, že v lese je chladněji než v otevřené krajině. Poprvé jsem si to neuvědomil (dosavadní dvě nahé jízdy vedly vždy bezlesou krajinou), takže mě docela zaskočilo, že mi je najednou nějak chladno, až mi to začalo být i trochu nepříjemné (třebaže vysloveně zima mi nebyla), a pomyslel jsem si, že se asi zatáhlo a ochladilo, a dokonce mě i napadlo, že teď budu vypadat jako dvojnásobný podivín, když se svlékám do naha v chladu, a že možná bude načase se obléct. Ale když jsem pak z lesa vyjel, oblil mě zase teplý nebo dokonce horký vzduch, a to i když už třeba bylo pozdní odpoledne. Nahé tělo prostě teplotní rozdíly vnímá silněji, takže ať s tím počítá každý, kdo se třeba zkusí nahý vydat na kolo, a nenechá se tím zaskočit.

A přece jen bych ještě měl jednu poznámku: Možná by se našel nějaký samozvaný strážce morálky (snad ne zde), který by mě chtěl poučit, že kdybych si chtěl užít pocitu proudění vzduchu po nahé kůži, stejně to můžu s úspěchem učinit i při respektování morálních očekávání, tj. s nějakým malým kouskem oblečení kolem beder. Kdo nemá zkušenost, mohl by tvrdit, že takový malý kousek oblečení přece pocit odhalenosti nemůže významně snižovat. Moje zkušenost je však taková, že mezi téměř úplným odhalením s ponecháním byť krátkých a volných, vzdušných kraťasů a úplnou nepřítomností oblečení je z hlediska pocitového při jízdě na kole přece jen rozdíl.

 

(úvodní část, předchozí část, následující část)

0